Postup výroby
Jak postupujeme během výroby
Zákres výrobku
Před začátkem výroby je nejprve nutné vytvořit technický výkres. Ten je opatřen informací o výšce, objemu, průměru horního okraje, průměru dýnka, nejširším průměru celkově a o síle skla. Podle tohoto výkresu se později vyrobí tzv. pauza, tedy něco jako šablona, která slouží formaři pro výrobu konkrétní formy.
Výroba dřevěných forem
Naprostá většina sklářských forem používaných v harrachovské sklárně jsou formy dřevěné, nejčastěji bukové. Pro výrobu formy je důležité, aby kmen byl zdravý a aby dřevo bylo před zpracováním dostatečně nasáté vodou. Bukové kmeny se proto namáčí do rybníka a používají se ke zpracování až tehdy, když klesnou úplně na dno. Nasáklé kmeny se poté vytáhnou z vody a nařežou (foto č.1) Surový blok dřeva se po opracování upevní na soustruh (č.2) a pomocí dlouhých dlát se do něj vysoustruží požadovaný tvar (č.3).Zde je na místě říci, že tato práce je nejen velmi náročná na přesnost, ale také velmi nebezpečná. Po vysoustružení následuje rozpůlení formy, její ozámkování a dodělání několika praktických detailů řezbářskými dláty (č.4). Po přeměření a natlučení dřevěných madel je forma hotova (č.5).
Foukání sklenic na huti
Při hutní výrobě se sklo nabírá ze sklářské pece na sklářské píšťaly. Sklář si sklo nabere a nejprve vytvaruje ve dřevěném svaláku (č.6). Poté se sklář přemístí ke kádi, ve které je ponořena forma. Po sešlápnutí pedálu se forma vynoří nad hladinu a sklář do ní vyfoukne tvar kalíšku (č.7).Když je kalich vytvarován, předá foukač kalich i s píšťalou kolegovi na lavici. Při práci na lavici si sklář nejprve nastřihne kousek skla (č.8) a ten pacršálem vytvaruje do tvaru tenkého stonku (č.9). Poslední sklář z celé skupiny následně dotvoří dýnko, základnu celé sklenice (č.10). Hotová sklenice po dokončení odjíždí i s píšťalou do chladicí pece (č.11). Na výrobě jedné sklenice se zpravidla podílí pět mužů a jeden pomocník. Při výrobě náročnějších sklenic (jako je například soubor Masaryk) je však za potřebí i skupina o sedmi a více lidech.
Prvotní opracování
Při zpracování sklenic v prvotním opracování se nejdříve musí sklenice oddělit od části, která sklenici spojuje se sklářskou píšťalou. V prvním kroku se sklenice nařízne vidiovým nožem (č.12) po svém obvodu. Po naříznutí se sklenice nastaví k ostrému plameni, který způsobí, že sklenice pukne přesně v místě, kde jsme ji nařízli (č.13). Po opuknutí ale zůstává sklenice ostrá a musí se obrousit. Obrušování se provádí opět ručně a to na vodorovném brusném kotouči (č.14).Když je sklenice dostatečně zabroušená, přesune se na pohyblivém pásu myčky (č.15) až k zapalovacímu stroji. Zde se sklenice položí na otočný karusel a ostrý plamen nataví ostré hrany sklenice až do té doby, než se horní okraj zcela zaoblí (č.16). Zapálení horního okraje je poslední fází při výrobě sklenice. Pak už následuje pouze kontrola kvality (č.17), zabalení a expedice k zákazníkovi.